Tisková prohlášení - seznam

Aby se nám vrátily ze školy

Začátek školního roku znamená pro děti zásadní změnu. Vrací se do měst, jsou roztěkané po prázdninách, během kterých zapomněly pravidla. Jsou myšlenkami stále na táborech, v přírodě a je dobré jim v prvních dnech školy připomínat, jak se bezpečně chovat v provozu. Nespoléhejme na školu, v prvé řadě je to úloha nás rodičů. Zvláště malé děti se totiž učí nejvíce napodobováním. Jejich bezpečí můžeme zajistit v zásadě třemi věcmi: naším příkladem, reflexními prvky a používáním autosedaček.

V prvních dnech nového školního roku mají žáci a rodiče vždy napilno, čeká je nákup školních pomůcek, učebnic nebo například plánování kroužků a jiných mimoškolních aktivit. Při veškerém shonu by se ale nemělo zapomínat na bezpečnost. Začátek školního roku totiž přináší také zvýšené riziko úrazu. Děti a žáci jsou po prázdninách často rozdovádění a nesoustředění, mohou snadno přehlédnout nebezpečnou dopravní situaci. „Začátkem školního roku houstne doprava, děti a žáci by tedy měli být při přecházení ulic obezřetnější. Školní docházka bývá spojená s ranním spěchem a stresem z pozdního příchodu. Bezpečnost by ale měla být na prvním místě a je třeba se nevystavovat zbytečně nebezpečí úrazu nebo dopravní nehody,“ říká Barbora Lišková z TSK, a. s. Děti by měly chodit po chodníku, pokud možno co nejdále od silnice. Při přecházení by měly vždy využít přechod pro chodce, vyčkat na semaforu na zeleného panáčka a důkladně se rozhlédnout. Po přechodu by měly chodit vpravo, což je důležité zvláště u frekventovaných přechodů, a často to nedodržují ani dospělí.

Dítě vidí svět jinak

Dítě vnímá provoz zcela jinak. Nevnímá všechna nebezpečí. Do 12 let má navíc oproti dospělému zúžené periferní vidění. Vnímá předměty před sebou přibližně v úhlu 30° a není tedy schopno reagovat na nebezpečí přicházející ze strany. „Dítě se velmi snadno zapomene. Po prázdninách je ještě myšlenkami u her a v místech, kde se s auty nebo tramvajemi zdaleka nesetkávalo tak jako při své cestě do školy. Toho by si měli být vědomi především řidiči a v místech, kde mohou děti očekávat, by měli jezdit zvláště opatrně,“ varuje Olga Boučková z oddělení Besip TSK, a. s. Základem je dodržování rychlosti a i v místech, kde je povolena 50 km/h, raději jezdit 30 km/h. Brzdná dráha je v tu chvíli prakticky poloviční.

Děti, a to i ty větší, napodobují své rodiče. Dělají to, co děláme my. „Budeme-li chodit na červenou, naše dítě ji také nebude respektovat. Vběhne do silnice bez ohledu na to, zda má zelenou, nebo červenou. Stejně tak bude přecházet mimo přechody, budeme-li to s ním dělat my. Ušetřená vteřina ve chvíli, kdy spěcháme a nechceme dojít k nejbližšímu přechodu, i když nám to do 50 metrů dokonce nařizuje zákon, může znamenat, že se nám naše dítě jednou ze školy nevrátí,“ varuje Olga Boučková z oddělení Besip TSK, a. s. Měli bychom tedy, zvláště u menších dětí, od první chvíle s nimi chodit tak, jak se má. Naučit je cestu do školy. Přecházet zásadně po přechodech, v nejlepším případě po těch se světelnou signalizací. Neměli bychom volit tu nejrychlejší a nejkratší cestu, ale tu nejbezpečnější. Tu se, především prvňáci, od nás mohou učit od prvního dne. „Často se lidé ptají, odkdy mohou nechat dítě chodit do školy samotné. Je to různé a záleží na prostředí. Je-li to uprostřed sídliště, kde se dítě nesetkává se složitými situacemi a nepřechází přes významnější komunikace, může to být už třeba ve druhé třídě. Ale pokud například cesta vede přes víceproudou komunikaci nebo komunikaci, kde jezdí tramvaje, nenecháme dítě samotné chodit třeba až do druhého stupně,“ radí Olga Boučková. Právě víceproudé silnice jsou pro děti značně nebezpečné. Děti jsou velmi důvěřivé a nenapadne je, že když jim řidiči v jednom pruhu zastaví, ten ve druhém to udělat nemusí. Naučme je tedy na těchto komunikacích přecházet až ve chvíli, kdy mají jistotu, že všechna přijíždějící auta zastavila. Naučme je, že je důležitý oční kontakt s řidičem, aby měly jistotu, že o nich ví a že skutečně zastavuje, a do vozovky ať vstupují, až když auto skutečně stojí.

Bez sedačky ani ránu

Řada rodičů své ratolesti vozí do školy dnes a denně autem. Nastávají situace, kdy se rozhodneme, že na „těch pár metrů“ dítě převezeme bez autosedačky, protože jsme ji třeba nechali ve druhém autě. To je velké riziko. Nejvíce nehod se stává v nejbližším okolí našich domovů. Zpravidla jsou to drobné „ťukance“, ale mějme na paměti, že dítě může zabít i náraz v rychlosti 30 km/h!!! Dítě bez autosedačky i při tak malé rychlosti velmi snadno narazí hlavou do okna, sloupku auta a úrazy hlavy bývají ty nejvážnější a s nejtragičtějšími následky.

„Pokud své dítě vozíte do školy autem, dbejte na to, aby mělo v případě potřeby vhodnou autosedačku a použilo bezpečnostní pásy. Zákon ukládá použití autosedačky vždy, pokud dítě váží méně než 36 kilogramů a je menší než 150 centimetrů. Při vysazování dětí u školy by měly z auta vystupovat vždy směrem k chodníku, aby se omezilo riziko vběhnutí do silnice,“ doporučuje Veronika Vošická Buráňová, krajská koordinátorka BESIP MD. V hromadném dopravním prostředku by se děti měly za jízdy držet a po vystoupení ideálně počkat, až odjede, a teprve poté silnici přejít.

Aby bylo vidět

V současné době je ještě ráno i večer světlo, ale jak se bude krátit den, budou naše děti chránit reflexní prvky. Ačkoliv ve městech nejsou povinné, děti a jejich věci bychom jimi měli vybavovat už od samotného počátku. Na to pamatujme už při nákupu školní tašky nebo batohu. Reflexní prvky jsou za snížené viditelnosti při chůzi po vozovce mimo obec dokonce povinností, a to nejen pro děti. Ve městech pak upozorňují na děti v tmavých místech nebo i tam, kde je dostatek světla, ale řidiče oslňují například odlesky vozovky po dešti nebo výloh. Na trhu je mnoho variant, které mohou sloužit i jako módní doplněk – reflexní náramky, odrazky, nálepky, pásky, reflexní plyšová zvířátka a další. Můžete je snadno umístit na oblečení, nebo například na školní batoh. Ale o tom zase jindy.