V současné době Technická správa komunikací opravuje například Štěrboholskou spojku, most X031 u Ořechu nad Pražským okruhem a připravuje opravy takových komunikací, jako je Strakonická a další. To všechno jsou vícepruhé komunikace, kde kvůli stavebním pracím dochází k omezení provozu. Prioritou je zachování provozu 2 + 2 jízdní pruhy v každém směru, ovšem v zúženém profilu. V takovém prostoru řada řidičů neví, jak se má chovat, a dochází tak ke zbytečným kritickým situacím, zpomalování provozu a nehodám. Přitom je to jen o naší předvídavosti a chování.
Většina kritických situací vzniká proto, že zbytečně spěcháme. Paradoxně v takových místech platí latinské Festina lente – „Spěchej pomalu“. V prvé řadě jde hlavně o plynulost. Řidič, který spěchá, kličkuje, snaží se ostatní předjet, vyvolává rizikové situace, kdy ostatní zbytečně brzdí, a to vede k dalšímu zpomalování celé kolony. Druhým extrémem jsou řidiči, kteří se v úzkém prostoru necítí bezpečně a jedou přehnaně pomalu či opatrně. Rozdíly v rychlostech pak vytváří další nebezpečné situace.
Na víceproudých komunikacích ve městech a na jejich obchvatech je často stanovena maximální rychlost na 80 km/h. Ta bývá zachována i v případě dopravních omezení. Pak platí jednoduché pravidlo: jedeme všichni stejnou rychlostí, pouze případně upravíme rozestupy od vozidel před sebou a plynule projedeme místem zúžení. V případě, že je v daném úseku snížena rychlost, snižujeme rychlost postupně, bez zbytečných zbrklých a pro ostatní nečekaných manévrů.
VYBER SI PRUH
V případě, že se blížíme k místu, kde dochází k omezení, se včas zařadíme do jízdního pruhu, který pro nás bude v takovém případě vhodnější. Mnohdy se předjíždějící řidiči bojí ve zpravidla zúženém levém pruhu předjíždět vpravo jedoucí široký náklaďák a pak najednou jedou oba pruhy pomaleji, než by bylo nutné.
„Jako všude pak v takových místech platí dvojnásob: ohleduplnost, tolerance a předvídavost,“ doporučuje Olga Boučková z oddělení BESIP TSK. „Tam, kde je levý pruh zúžen na dva nebo 2,2 metru, je ideální střídavá jízda. Všechna auta, včetně nákladních vpravo, jedou za sebou střídavě v levém a v pravém jízdním pruhu, a to maximální povolenou rychlostí. Tímto způsobem projedou omezením všichni bez zbytečných kritických a stresových situací, a to co nejrychleji a nejplynuleji. Základem je tedy plynulost a dodržování bezpečné vzdálenosti.“
Právě bezpečná vzdálenost je ve zúženém prostoru zásadní. Potřebujeme dostatek místa pro případ potřeby náhlého brzdění, protože na vyhýbací manévr není místo. Proto by bezpečná vzdálenost v omezení měla být alespoň tři sekundy, a ne doporučované dvě.
BINKRY! BLINKRY! BLINKRY!
Jediným komunikačním prostředkem mezi řidiči jsou blinkry, tedy ukazatel o změně směru jízdy. Znamení bychom měli dávat vždy včas a s dostatečným předstihem. Jakýkoliv manévr, který ostatní nečekají, zvyšuje několikanásobně riziko nehody. „V omezení máme daleko menší prostor pro případné řešení krizových situací, právě proto je nezbytné dát ostatním včas najevo, co chceme udělat. Jediným možným řešením kritické situace v místech, kde není kam uhnout, je totiž zabrzdit a to, když celá situace neskončí nehodou, vede k řetězové reakci, kdy se celý jízdní proud zastaví a musí se znovu rozjíždět,“ vysvětluje Olga Boučková, jak vznikají často zbytečně kolony. Těm se říká „plovoucí“ a na první pohled nemají zjevnou příčinu. Tou je právě chování řidičů a velmi často brzdění „z leknutí“, které se řetězí. Často k němu vede nepozornost a následné leknutí. „Jakmile jeden řidič sešlápne brzdový pedál, ani nemusí brzdit, stačí, že se rozsvítí brzdová světla jeho auta a řidič za ním začne také brzdit, další za ním také a to vede k tomu, že se kolona bezdůvodně zastaví. Než se tito řidiči znovu rozjedou, trvá to pět až osm sekund. Takto pak kolona bezdůvodně narůstá a řidiči v ní naprosto zbytečně popojíždějí a poskakují.“ Základem je tedy plynulá jízda stejnou rychlostí všech vozidel. Tak si sami řidiči mohou zajistit co nejrychlejší průjezd omezením.
POZOR NA VJEZD DO OMEZENÍ
Na řadě míst je doprava převedena z jednoho pásu dálnice na druhý. „V takových místech je třeba si uvědomit, že kamiony nebo autobusy potřebují více místa a mohou vybočit i do vedlejšího jízdního pruhu. Je bezpodmínečně nutné sledovat přechodné žluté vodorovné značení. Řidiči se jím často neřídí a pokračují rovně podle původního značení, což jiný řidič neočekává, čímž dochází ke zbytečným nehodám. V takovém místě je potřeba maximální pozornosti a obezřetnosti,“ radí Olga Boučková.
V omezeních kvůli stavebním pracím bývá levý pruh zúžený na dva nebo 2,2 metru. Jak široké auto do takového pruhu smí vjet, určuje dopravní značka. A pozor, šířka auta je stanovena včetně zrcátek! V případě jízdy se širším vozidlem v takto zúženém pruhu hrozí nejen pokuta, ale i zbytečné poškození vozidel. V případě, že se jedná o pruh, do něhož nesmí vozidla širší než dva metry, a to, jak bylo řečeno, včetně zrcátek, týká se to i řady větších SUV jako například rozšířeného a oblíbeného VW Touareg (2 217 mm) a dalších! Nikdo asi těmto vozidlům nebude šířku přeměřovat, ale určitě tato otázka přijde na přetřes při dopravní nehodě, kdy by se ukázalo, že řidič takového auta neměl v levém zúženém pruhu vůbec jet.
ZIP STÁLE NEUMÍME
Tam, kde dochází ke svedení více pruhů do jednoho, se řídíme pravidlem zipu. To nám zaručuje, že naše zdržení bude co nejkratší. Problém je, že navzdory tomu, že pravidlo u nás platí už devatenáct let, ještě ho všichni nepochopili. Zařazují se buď zbytečně brzy, nebo naopak na poslední chvíli. Stále se také setkáváme s tím, že jeden řidič nechce pustit před sebe druhého. Připomeňme si tedy text zákona o silničním provozu: Při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu. „Do pruhu, který pokračuje, se zařazujeme až v místě zúžení nebo těsně před ním. Nejlepší je, když řidiči zhruba 30 až 25 metrů před místem, kde jeden pruh končí, srovnají svoji rychlost a vytvoří si potřebný prostor pro zařazení. To je pro představu vzdálenost pěti až šesti aut. V takovém místě se tedy pomalu, přesně jako u zipu, zařazujeme do proudu pokračujících vozidel,“ popisuje správné zip řazení Olga Boučková.
Zdůrazněme, že toto pravidlo zipu platí nejen v místech, kde je dočasné omezení, například kvůli stavebním pracím, ale všude, kde jeden pruh končí a další pokračuje, tedy i v místech, kde je taková dopravní úprava trvalá.
